Drahé kovy

Peníze bohem stvořené

„Zlato, to jsou peníze králů, stříbro je penězi pro gentlemana, barter, to jsou peníze pro rolníky, ale dluhy, to jsou peníze otroků“

Již starověký filozof Aristoteles (384–322 př. n. l.) definoval základní vlastnosti, které musí splňovat použitelné peníze. Podle něho peníze musí být trvalé, přenositelné, dělitelné a mít vnitřní hodnotu.

Pojďme se tedy podívat na jednotlivé vlastnosti blíže:

  1. Musí být trvalé. Peníze musí obstát ve zkoušce času a prvků. Nesmí slábnout, korodovat nebo se měnit v čase.
  2. Musí být přenositelné. Peníze mají značnou hodnotu i při relativně malé hmotnosti a velikosti.
  3. Musí být dělitelné. Peníze by se měly dát relativně snadno dělit a znovu spojovat, aniž by byly ovlivněny jejich základní charakteristiky. Rozšířením této myšlenky je, že by měly být „zaměnitelné“.
  4. Musí mít vnitřní hodnotu. Tato hodnota peněz by měla být nezávislá na jakémkoliv jiném objektu. Vnitřní hodnota je tedy s objektem pevně spjatá.

 

Drahé kovy mají všechny požadované vlastnosti – koncentrovanou vnitřní hodnotu, homogenitu (souměřitelnost) a ryzost, snadnou dělitelnost a trvanlivost. To z nich dělá peníze „bohem stvořené“.

Diamanty nebo nemovitosti nemohou nikdy fungovat jako peníze, protože jim chybí homogenita (souměřitelnost) a dělitelnost, nicméně zůstávají dobrými uchovateli hodnoty.

Chci nezávazné informace