Drahé kovy

Londýnský zlatý pool

Skupina osmi centrálních bank vedená Spojenými státy a sedmi evropskými zeměmi se v listopadu 1961 dohodla na spolupráci při zachování Brettonwoodského systému s pevně stanovenými směnnými poměry jejich měn tím, že vytvořili tzv. zlatý londýnský pool. Úkolem tohoto fondu bylo intervenovat na londýnském trhu zlata tak, aby se tržní cena neodchýlila od oficiální ceny 35 dolarů za trojskou unci.

Centrální banky koordinovaly vzájemné prodeje zlata, aby vyrovnaly vzestupy v tržní ceně zlata a nakupovaly zlato při cenových propadech. Spojené státy zajišťovaly 50 % požadované zlata k prodeji.

Cenová kontrola byla úspěšná po dobu šesti let, ale pak tento systém přestal fungovat. Cena zlata byla příliš nízká a po runech na zlato, britskou libru i americký dolar se Francie rozhodla odstoupit. Zlatý pool se zhroutil v březnu 1968.

Zoufalá snaha potlačit cenu zlata pokračovala ještě zřízením dvoustupňovému systému úřední výměny a skrze transakce na volném trhu. Zlaté okno směnitelnosti dolaru za zlato uzavřel v roce 1971 prezident USA Richard Nixon. Původně dočasné pozastavení směnitelnosti se stalo trvalé. Připuštění volného trhu na trh zlata vyústilo v nástupu zlatého býčího trendu, který vyhnal cenu zlata až do nebe, tedy přesněji na 850 dolarů v roce 1980.

Chci nezávazné informace